Autobusový výlet Plasy a Mariánská Týnice

Dnes, 4. 10. 2022, se jedeme podívat na dva poklady severniho Plzeňska. A máme štěstí na počasí, protože po mnoha deštivých a studených dnech vyjíždíme do krásného dne začínajícího „babího léta“.

PLASY  –   první zastavení.

Cisterciácký klášter v údolí řeky Střely patří k unikátním památkám. Klášter byl založen roku 1144  přemyslovským knížetem Vladislavem. Později  se stal 2. českým králem  jako Vladislav II. Byl vystavený vlastně na vodě, která byla kanálem vedena do budovy a  kde poháněla pilu a mlýn.   Plaský klášter bohatl až  do začátku 14. stol.,  ale pak začal upadat a zejména byl zpustošen husity. A cisař Zikmund / 1420 – 1425 / zastavil veškerý majetek plaského kláštera okolním šlechticům, kteří mu v období válek poskytovali finanční pomoc. Teprve na začátku 18. stol. došlo na zásadní úpravy  a rozšiřování klášterní budovy a velkolepé  barokní přestavbě architekty Santinim Matheyem a Dientzenhofferem.  Budova konventu / obytná budova / je vystavěna na
vodě na 5100 dubových pilotech , které zpevňují bažinatý podklad  a hladinu spodní vody dodnes udržuje důmyslný vodní systém. Malou částečku jsme viděli u paty hlavního schodiště.            Ovšem, tak jako všechny ostatní, tak i tento kášter byl zrušen císařem Josefem II. v r. 1785, později se stal rezidencí kancléře Metternicha a jeho rodiny.

My jsme si prohlédli  obytnou budovu mnichů, prošli jsme křížovou chodbou zdobenou barokními freskami, kapitulní síň, kapli sv Bernarda a dokonce jedinečné barokní záchody, které proplachuje řeka Střela a samozřejně jsme viděli Santiniho slavné samonosné točité shodiště, které dokonce „hraje “ v některých filmech.
A ještě nám zbylo trochu času na prohlédnutí kostela Nanebevzetí Panny Marie – se zachovanými románskými prvky a obrazy Karla Škréty a Petra Brandla

Mariánská Týnice  –  zastavení  druhé.

Mariánská Týnice u Kralovic / 35 km severně od Plzně/,  někdejší poutní místo postavené v letech 1711 – 1777podle plánů architekta Santiniho, je dnes sídlem Muzea a galerie severního Plzeňska. Po reformách cisaře Josefa II,  klášter i kostel od r. 1785 chátraly, tomu nezabránily ani pokusy o jejich obnovu v 1. polovině dvacátého století. Ještě v sedmdesátých letech byla Mariánská Týnice ruina na odstřel. Dalším impulsem k obnově areálu bylo vlastně náhodné setkání italského historika s partou nadšenců – historiků /zejména prof. Horynou a Irenou Bukačovou /, kteří se vlastně 30 let  snažili o obnovu areálu . Dnes jsme už viděli celý areál  téměř dokončený a který zářil  do krajiny svou červenobílou fasádou.  Mariánská Týnice je dnes chloubou českého baroka a jezdí sem dvacet tisíc návštěvníků ročně.


KRALOVICE  –  zastavení třetí a poslední

Krásný  den jsme zakončili v malebném městečku, které je roku 1183 písemně zmiňováno  jako ves s tvrzí, která  byla darována plaskému klášteru. A tady jsme  u kávy a zmrzliny  zakončili náš dnešní velmi zajímavý  výlet, na který nám svítilo sluníčko celý den.

Eva Šulová

,

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *