Dnes, 4. 10. 2022, se jedeme podívat na dva poklady severniho Plzeňska. A máme štěstí na počasí, protože po mnoha deštivých a studených dnech vyjíždíme do krásného dne začínajícího „babího léta“.
PLASY – první zastavení.
Cisterciácký klášter v údolí řeky Střely patří k unikátním památkám. Klášter byl založen roku 1144 přemyslovským knížetem Vladislavem. Později se stal 2. českým králem jako Vladislav II. Byl vystavený vlastně na vodě, která byla kanálem vedena do budovy a kde poháněla pilu a mlýn. Plaský klášter bohatl až do začátku 14. stol., ale pak začal upadat a zejména byl zpustošen husity. A cisař Zikmund / 1420 – 1425 / zastavil veškerý majetek plaského kláštera okolním šlechticům, kteří mu v období válek poskytovali finanční pomoc. Teprve na začátku 18. stol. došlo na zásadní úpravy a rozšiřování klášterní budovy a velkolepé barokní přestavbě architekty Santinim Matheyem a Dientzenhofferem. Budova konventu / obytná budova / je vystavěna na
vodě na 5100 dubových pilotech , které zpevňují bažinatý podklad a hladinu spodní vody dodnes udržuje důmyslný vodní systém. Malou částečku jsme viděli u paty hlavního schodiště. Ovšem, tak jako všechny ostatní, tak i tento kášter byl zrušen císařem Josefem II. v r. 1785, později se stal rezidencí kancléře Metternicha a jeho rodiny.
My jsme si prohlédli obytnou budovu mnichů, prošli jsme křížovou chodbou zdobenou barokními freskami, kapitulní síň, kapli sv Bernarda a dokonce jedinečné barokní záchody, které proplachuje řeka Střela a samozřejně jsme viděli Santiniho slavné samonosné točité shodiště, které dokonce „hraje “ v některých filmech.
A ještě nám zbylo trochu času na prohlédnutí kostela Nanebevzetí Panny Marie – se zachovanými románskými prvky a obrazy Karla Škréty a Petra Brandla
Mariánská Týnice – zastavení druhé.
Mariánská Týnice u Kralovic / 35 km severně od Plzně/, někdejší poutní místo postavené v letech 1711 – 1777podle plánů architekta Santiniho, je dnes sídlem Muzea a galerie severního Plzeňska. Po reformách cisaře Josefa II, klášter i kostel od r. 1785 chátraly, tomu nezabránily ani pokusy o jejich obnovu v 1. polovině dvacátého století. Ještě v sedmdesátých letech byla Mariánská Týnice ruina na odstřel. Dalším impulsem k obnově areálu bylo vlastně náhodné setkání italského historika s partou nadšenců – historiků /zejména prof. Horynou a Irenou Bukačovou /, kteří se vlastně 30 let snažili o obnovu areálu . Dnes jsme už viděli celý areál téměř dokončený a který zářil do krajiny svou červenobílou fasádou. Mariánská Týnice je dnes chloubou českého baroka a jezdí sem dvacet tisíc návštěvníků ročně.
KRALOVICE – zastavení třetí a poslední
Krásný den jsme zakončili v malebném městečku, které je roku 1183 písemně zmiňováno jako ves s tvrzí, která byla darována plaskému klášteru. A tady jsme u kávy a zmrzliny zakončili náš dnešní velmi zajímavý výlet, na který nám svítilo sluníčko celý den.
Eva Šulová
,