Vyšehrad je historické hradiště na výrazné skále nad pravým břehem Vltavy. Patří k nejpamátnějším místům českých dějin. K Vyšehradu se pojí řada pověstí, / však naše generace dobře zná Staré pověsti české od Aloise Jiráska/. Je však jisté, že Vyšehrad zaujímal důležité místo v začátcích naší historie. Založil jej prý kníže Krok, ale skutečný vznik je podle archeologických výzkumů kladen do X. století. Kníže Vratislav, pozdější 1. český král , přenesl své sídlo z Hradu na Vyšehrad, ale postupně jeho význam upadal , až teprve Karel IV. navázal na jeho slávu a obnovil zde královský palác a vybudoval nové hradby .
V husitských válkách / r. 1420/ byly téměř všechny stavby pobořeny a slavné místo pustlo. Ale přece jen po nějaké době se zde sice začali usazovat drobní řemeslníci, ale ke konci XVII. stol. opět místo bylo opuštěno, lépe řečeno obyvatelstvo bylo vystěhováno. Vyšehrad byl proměněn v barokní pevnost a byl obehnán mohutnými cihlovými hradbami. A tato pevnost byla zrušena až r. 1911.
A my se jdeme podívat, jak vypadá dnešní Vyšehrad. Vcházíme vnější Táborskou branou, pokračujeme dále ke zbytkům další brány z doby Karla VI. – zvané Špička, kde je dnes informační středisko . Naproti je Jedličkův ústav. Leopoldovou branou vstupujeme do vnitřního prostoru
vyšehradského areálu , abychom za chvíli uviděli románskou rotundu sv. Martina, jediné nejstarší dochované památce v původní podobě. Odbočujeme doleva, kolem kanovnických domů, po pravé straně je krásný sad a tam je umístěn Čertův sloup, o jehož smyslu jsou různé dohady.
Mohl by být považován i za moderní skulpturu, ale snad je to roztříštěný sloup, který kdysi podepíral klenbu místní baziliky. Před sebou máme volnou plochu, na které byla kdysi zbrojnice, ale která vyhořela a na travnaté ploše jsou dnes umístěny Myslbekovy sochy, které dřív stávaly
na Palackého mostě – Lumír a Píseň, Ctirad a Šárka, Záboj a Slavoj. Do kostela se dnes nejdeme podívat, nestihli bychom včas další prohlídky. Proto procházíme hřbitovem, letmo vnímáme krásné náhrobky se slavnými jmény a docházíme až ke Slavínu, kde odpočívají nejzasloužilejší
osobnosti našeho národa.
Sestupujeme k dolní Cihelné bráně, kde nás čeká poslední část našeho prohlídkového okruhu. Kasematy . Vcházíme do dlouhých chodeb, které sloužily k přesouvání vojáků na potřebná místa . Jsou poměrně úzké, ale vysoké, trochu škobrtáme po nerovné spodku, jdeme poměrně dlouho ,
zahýbáme vlevo, vpravo — a najednou– jsme v ohromném prostoru. Tento prostor se jmenuje Gorlice a je zde umístěno 6 originálních sousoší z Karlova mostu. Kontrast dlouhých a spoře osvětlených chodeb s tímto úžasným prostorem plným perfektně nasvícených soch je naprosto nečekaný a překvapující. Krásné zakončení našeho vyšehradského výletu.
Eva Šulová